V naději, že se počasí umoudří a ustane alespoň déšt, jsem počal vykonávat přípravy. Kromě sbalení nezbytných potřeb každého účastníka a dohuštění pneumatik závodního stroje jsem ještě dojel vytisknout diplomy, aby bylo co rozdávat. I když jsem myslel, že spoustu borců počasí odradí, vytiskl jsem 26 diplomů, což se později ukázalo jako šťastné rozhodnutí. Po sbalení a rozloučení se s rodinou, jsem vyrazil vstříc nové výzvě. Déšt byl velmi nepříjemný, ale ve vidině, že za pár minut se celý smočím ve strážské pískárně, mi to nevadilo. Po příjezdu na parkoviště u pískárny jsem se setkal se svými protivníky. Překvapilo mě, že počasí jich mnoho neodradilo. Proběhla registrace a sestup k na pláž k hladině pískárny, kterou narušovaly kapičky deště. Určitě pro nikoho ze soutěžících nebylo jednoduché sundat vrchní časti oblečení, vždyť po odhalení každému naskákala husí kůže. Čemuž se divila i Anička Peroutková, když každého značkovala lihovým fixem na paži pořadovým číslem, oblečená v zimní bundě. Poté Vašek Peroutka seznámil soutěžící s pravidly a popřál hodně zdaru. Návrh hlavního rozhodčího, že kvůli počasí vynecháme focení, se nesetkal s pochopením a proto tradiční fotka účastníků nakonec vznikla.

Zaregistrovalo se 24 závodníků :

• 21 do kategorie mužů
• 3 do kategorie žen

Bylo odstartováno. Lídři soutěže opět jako první do vody, my ostatní jsme počkali, až se vlny uklidní a poklidnou plavbou zahájili první část triatlonu. Vzhledem k malému rozdílu teploty vzduchu a vody neměl nikdo problém se do vody ponořit, protože pocitově nebyla voda vůbec chladná. Po vystoupení z vody, osušení a převlečení jsme naskákali na kola a vyrazili na druhou disciplínu. Jak tento start probíhal opravdu nevím, protože, když jsem nasedal na kolo, všichni již byli pryč. Neřeším to, jsem se svým umístěnín smířen již na začátku. Takže mě překvapilo, že v Mláce u mlékárny mě dojel a předjel ještě jeden soutěžící, ale ten byl opravdu poslední. Dál už jsem šlapal svým tempem a těšil se, až tento závod skončí. V Jemčinských lesích se opět u mě dostavili začínající křeče do lýtka, které jsem zdárně rozehnal zvolněním tempa. Průjezd Hatínem v pohodě a dál vystoupat ke křižovatce pod Polští. Zde jsem dojel poslední soutěžící v ženské kategorii, ale než jsem stačil prohodit pár slov, zahnula mi... U sjezdu do Buku se mi podařilo vyvinout nejvyšší rychlost na trati kolem 50km/h. Projel jsem Bukem a jaké překvapení mě čekalo? Dojel jsem jednoho závodníka, který si stěžoval, že mu kolo nejede a nejede. Ve mě se probudil soutěživý duch. Spolu jsme vystoupali do Políkna a na vrchol nad Polomem. Pak jsem mu s úspěchem ujel a dorazil sám až do Plavska.

Doběhl a předběhl mě kousek za Plavskem na již třetí disciplíně, kterou jsem viceméně prošel než proběhl. Cesta probíhala v poklidu až na to nepřestávající mrholení s deštěm. Prošel jsem Hatínem, proběhl kolem Stajky a již se přede mnou přibližovala Roseč - cíl závodu. Značka, kopeček, pravá zatáčka, rovinka na návsi, poslední pravá zatáčka a cílové stoupání k vytoužené hospodě u Jitky. Zde mě čekali ovace a vítání. Takový krásný pocit se jen těžko popisuje...

Po vyhlášení výsledků, předání cen a poháru ještě vystopil náš analytik Luboš Kozel a uvedl do síně slávy pod kolonku 20 účastí zakladatele soutěže Jirku Budína. Rozhodčí všechny přítomné informovali, že letos padl nový časový rekord, který vytvořil Hynek Janoušek! Gratulujeme všem vítězům!!! A když říkám všem, myslím opravdu všechny závodníky, protože v této soutěži není poražených!

Známe i vítěze neoficiální čtvrté disciplíny. Jsou jimi Jirka Hrádek, Luboš Kozel a kluci Písařovi, kteří zakončili klání ve Stajce na rokovém fesťáku. Prý odcházeli, nebo byli odvezeni v jednu hodinu ránu. Tak tomu říkám výkon! Blahopřeji...
Sportu zdar!