S teplotou a kvalitou vody byla většina zúčastněných spokojena, na plnost pískárny si někteří stěžovali. Během pozávodních rozhovorů jsem vyzjistil, že zatímco čelo závodního pole maximálně využívá možnost plavání i v mělčinách, tak amatérští prsaři na konci houfu hledají zatopené ostrůvky k odrazování a případnému odpočinku.

Cyklistická část se obešla bez poruch a nehod. K této disciplíně si nedokáži odpustit příhodu Jiřího Hrádka a Josefa Pivce, kteří si navzájem po dobu 28 kilometrové trati stačili několikrát vyměnit svá kola, aby dospěli k závěru, že pětatřicetiletý Favorit strčí do kapsy moderní trekingové kolo. Tady mi přijde zajímavé, že čas strávený s jednotlivými výměnami nepoznamenal jejich cílové časy. Opět se zúčastnil nadšenec s kočárkem, který měl „o rok těžší“ závaží. Zakladatel soutěže Jiří Budín díky svým zdravotním indispozicím vytáhl legendárního „Šemíka“, se kterým obsadil první místa nultého a prvního ročníku. Zdravotní stav závodníka šel ruku v ruce s kondicí „Šemíka“. Společně se vrátili na první místo, tentokráte ale od konce, i tak mu vzdáváme hold! Každý účastník soutěže chápe energetické doplňky odlišně, Eduard Šnajdr používá plechovku piva, kterou vozí v kapse svých šortek, protože nemá držák na lahev, David Prokeš po vzoru závodníku Tour de France vsadil na energetické tubičky, které ho po použití opravdu nabudili. (předjel mě :D) Vítěz soutěže dokázal obsadit 1. místo i bez použití jakýchkoliv doplňků - ověřená informace během pozávodních rozhovorů.

Zaregistrovalo se 38 závodníků :

• 29 do kategorie mužů
• 8 do kategorie žen
• 1 do kategorie juniorů

Čtvrtá disciplína probíhala tradičně, nohejbalový turnaj, topinky, kremrole a pivíčko. :) Během rozhovorů se zrodily plány o výjimečnosti dvacátého ročníku. Zazněly dva návrhy, z nichž jeden byl závod s distancovým startem. Distanc by byl počítán dle dosavadních průměrných času. Druhý návrh byl takzvaný závod naruby, který by obnášel začátek se čtvrtou disciplínou a koncem na pískarně, Diplomy by pak nesly název ÝNZELEŽ ŽUM 9102.